Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
V nastavení detailů příslušného výsledkového prutu můžete nastavit, které objekty (pruty, plochy nebo tělesa) mají být pro tento výsledkový prut zohledněny.
Pokud se například pro výsledkový prut zobrazí neočekávaný výsledek, je nutné v tomto dialogu zkontrolovat, zda pro příslušné objekty byla správně nastavena oblast integrace.
Při posuzování rohu nebo konce stěny podle DIN EN 1992-1-1 v přídavném modulu RF -PUNCH Pro nemusí být protilehlé tlaky v zemině zadávány zvlášť.
Pokud je relevantní pouze geometrie, můžete vybrat požadované prvky, zkopírovat je pomocí Ctrl+C a poté je vložit do jiného souboru pomocí Ctrl+V.
Pro zohlednění i zatížení se nabízí katalog bloků: Uložte jednotlivé modely vždy jako blok. Bloky a zatížení můžete následně importovat do stávajícího modelu pomocí katalogu bloků.
Vyberte celý model (nebo pouze jednotlivé konstrukční prvky) a uložte ho jako blok (viz Obrázek 01). Pokud poté blok vložíte do jiného modelu, připojí se zatěžovací stavy bloku k zatěžovacím stavům modelu. Automatická integrace zatěžovacích stavů do stávajících zatěžovacích stavů zatím není možná. Úpravu je tedy nutné provést ručně. Nejjednodušší je použít funkci "Přidat zatěžovací stavy" (viz Obrázek 02).
Konce stěn (při přechodu na stropy) lze posoudit v přídavném modulu RF -CONCRETE Surfaces. Výsledkem je množství potřebné výztuže v [cm²/m].
Alternativně je možné vložit výsledkové pruty do oblastí s rozhodující tahovou silou ve stěnách a integrovat tak výsledné vnitřní síly na plochách do vnitřních sil prutů v těchto oblastech. V tomto případě je třeba dbát na dostatečné zahuštění sítě konečných prvků v oblasti integrace. Tento postup je také popsán v odborném článku naší Databáze znalostí, který najdete pod odkazy níže.
Následně lze v RF -CONCRETE Members posoudit výsledkové pruty s vnitřními silami prutu, které v zásadě pocházejí z ploch (pro tahovou sílu zde). Získáte tak požadovanou tahovou výztuž v [cm²] pro definovanou oblast.
Vyhodnocení výsledků odpovídá přibližně teorii hlubokých nosníků. Toto je podrobně popsáno v odborném článku „ Posouzení prutových nosníků v programu RFEM “.
Konec prutu leží geometricky přesně na ploše trubky, ale automatická integrace konstrukčních prvků je možná pouze u rovinných ploch. Vzhledem k tomu, že koncový bod prutu nebyl integrován do plochy trubky, nevytvoří se žádný společný uzel sítě konečných prvků. V programu RFEM nemá prut žádné spojení s trubkou, a výpočet tak končí.
Koncový uzel prutu lze ručně integrovat do plochy trubky: dvojím kliknutím na plochu trubky otevřeme dialog "Upravit plochu". V záložce "Integrované" můžete uzel integrovat, pokud je deaktivována možnost "Automatická detekce objektů" (Obrázek 01).
Díky integraci je prut připojen k ploše trubky. Vytvoří se společný uzel sítě prvků a výpočet proběhne úspěšně (Obrázek 02).
Struktura adresářů ve správci projektů je spravována v souboru PRO.DLP. Standardně se soubor nachází v adresáři C:\ProgramData\Dlubal\Global\Project Manager. Adresářové cesty správce projektů lze zkontrolovat v dialogu "Možnosti programu" (nabídka Správce projektů "Upravit → Možnosti programu").